Guy z Gisbornu - SCHVÁLENO

07. 02. 2017 19:15:57

Jméno: Guy z Gisbornu
Věk: 28 let
Rodina:
Roger z Gisbornu † – otec
Ghislaine z Gisbornu † – matka
Šerif z Nottinghamu – jeho pán
Lady Marian z Knightonu – dívka jeho srdce
Robin Hood z Locksley – Nemesis
Povolání/Kasta: Nynější lord z Locksley
Povaha:
Černý rytíř, vynikající šermíř, vrah, hajzl a šerifův věrný pejsek, co na zavolání přiběhne. Na Guye se lidé dívají různě – někteří s respektem, někteří bez něj. Někomu z něj naskakuje husí kůže, těm dalším? Těm dalším je pro smích, protože tuší, že nikdy nevystoupí ze stínu velkého šerifa z Nottinghamu a neudělá nic, co by sám chtěl. Třebas, že se ožení s dívkou jeho srdce, co mu však neustále dává košem a nenápadně mu to omlacuje o hlavu. Od ní jediné se nechá – od ní a též od šerifa, kterému přislíbil svou věrnost.
Guy… Guy je mnohé, ale ani jedno nevyjadřuje nic, co by člověk od rytíře očekával. Je arogantní, sarkastický, kousavý, chladný, nepřístupný a odtažitý, je agresivní a nestálý ve svých náladách. Lítost mu sotva něco říká a pokud, rozhodně ji nesdílí s chudým obyvatelstvem. Považuje je za snadno nahraditelné, za obyčejné lidi, jejichž smrt by nikoho nezasáhla, nikoho nezajímala. Svým způsobem za to nemůže – nikdo ho to nenaučil. Pro nikoho z jeho rodiny nebyli chudí natolik důležití, aby jim byla věnována pozornost, natož ještě pak nějaká péče. V jeho očích jsou sluhové, podkoní, sedláci a bůh ví co ještě, přičemž jen těsně hraničí s lidskostí a jsou jen o maličko lepší než muslimové. Trpí předsudky, které má v sobě hluboce zakořeněné – rovněž proto, že se sám jednu dobu pohyboval po Svaté zemi. Pokud někdo vyznává Alláha, je pro něj automaticky stejně dobrý jako… nu, třebas jako obyčejný pes. Tohle… je snad snadné pochopit vzhledem k tomu, co všechno v Palestině viděl – jeho problém je snad jen to, že to samé nevnímal na jejich vlastní straně. Neboť služebníci boží nejsou o nic lepší či horší.
Guy je cholerik – a tím pádem je každá jeho emoce procítěna velmi jasně a silně. Umí velmi hluboko a dlouze nenávidět, ale zrovna tak milovat. Jen to druhé se neobjevuje moc často, neboť není ke komu – a pokud je, ta ho odmítá. Přesto se o ni stále snaží, chce ukrást její srdce a snad jen v tomhle případě je docela jasné, že by jej hýčkal. Není romantik a nikdy nebude, na druhou stranu v sobě však nezapře ochranitelskou touhu a též hlubokou žárlivost, co aktuálně nejvíce cítí ke svému sokovi v lásce, k Robinu Hoodovi. Neopětovaná láska je též na vině jeho zahořklosti – opravdu se snaží. Opravdu to zkouší udělat Marian jen jednoduší, aby jej milovat mohla. Ale s tím jejím neustálým odmítáním? Je to únavné. Únavné a otravné a on si docela přirozeně přijde jako totální budižkničemu. Kvůli těmto emocím je čím dál tím víc impulzivní, jedná na základě vlastních popudů, přesto nikdy mimo šerifův rozkaz – jako by byl skutečně jeho pes a jen Vaisey ho drží na vodítku. Zatím se však nezdá, že by se mělo přetrhnout. Navíc se stupňuje agresivita a touha něco udělat – protože sotva může jen tak sedět se založenýma rukama a sledovat, jak mu Marian mizí před očima. Ona je snad jediná, pro koho by byl schopen konfrontovat či zradit Šerifa. Naštěstí o to prozatím nepožádala. A Šerif mu zas nerozkázal něco, čím by ji ublížil. Přese všechno je však Guy poměrně hodně inteligentní a kdyby se snažil, nejspíš by z něj byl i dobrý diplomat a muž uznávaný i ve vyšších kruzích. Jediný problém však je to, že… se nejspíš snažit nebude. Co je nejspíš až téměř zvrácená zábava je to, jak si hraje s lidmi. Baví ho to, mít nad nimi moc, mít nad nimi kontrolu. Je to správné? Dozajista ne. Spíš trochu sadistické, protože je opravdu schopen svou oběť jednoduše utrápit.
Lhal by, kdyby řekl, že pohrdne pohárem vína. Nebo ženou… Je rytíř, šlechtic, využívá toho asi jinak, než by se od něj slušelo. Možná je to právě tím, že jeho srdce patří jedné, že útěchu nachází v náručí jiných, ač tak se to dá stěží nazývat – obvykle k nim nebývá vroucný a sotva zastírá myšlenky, které vůči nim chová. Že jsou – opět – něco méně. A přesto si uvědomuje, že by se měl chovat méně… surově, méně neurvale. Nejde to – jako by to v sobě měl jednoduše zakódované. Nebojí se vůči nim vztáhnout ruku, ale po té na to není pyšný. Jsou to ty hloupé chvíle slabosti, které prožívá, když odejdou, když nechápe, jak se mohl dostat až sem, jak se z něj mohlo stát to, co se z něj stalo – to, co vždycky nenáviděl. Jenže ráno vstane a je stejný – stejně nepříjemný, stejně obávaný a… stejně k smíchu. Alespoň sám sobě.
Minulost:
Guy se narodil do horkého léta roku 1158 Rogerovi z Gisbornu a jeho ženě Ghislaine. Manželství to bylo politické, ale překvapivě skončilo mnohem lépe, než by kdy kdo čekal – pár se do sebe zamilovat a malý Guy toho byl důkazem. Láska to byla bouřlivá, energická a hluboká a je možné, že právě tohle Guy podědil po svých rodičích. Jenže jak už to tak bývá, podobná vášeň snadno vyprchá. Nikdy dlouho nevydrží. Omrzí se, stejně jako se omrzí ten druhý. Guy byl malý. Vnímal to jen velmi prchavě mezi časem hry a časem na pilnou a přísnou výuku, kterou podstupoval se svými domácími učiteli, co jej učili počty, psaní, čtení spolu s jazyky a dějepravou po vzoru francouzské vzdělanosti, jimiž se inspirovala jeho matka. Postupně však začala být propast mezi jeho rodiči čím dál tím více patrná a nesnažili se přetvařovat už ani před Guyem. U večeře padaly kousavé poznámky. Večer se křičelo, že je malý chlapec snadno slyšel až do svého pokoje, kde často schovával hlavu pod polštář, aby jim unikl. Rodiče miloval – ale oni začínali nenávidět sami sebe a Guy byl lapen přímo uprostřed, jak už to v podobných sporech bývá. Roger s ním hovořil o jeho matce jako o ženě, která je… nu, špatná a vypočítavá, Ghislaine zas o tom, jak si přeje, aby s ní jeho otec mluvil normálně a byl k ní stejně něžný jako před lety. Guy nechápal – a možná právě tahle raná epizoda jeho života vedla k tomu, kam se nyní dostal. Kde se naučil to, co na otci nenáviděl. Být hrubý k ženám, co si to nezaslouží.
Jak už to tak bývá, ženy tímhle způsobem… poznamenané mají ve zvyku utíkat jinam. K jiným. V tomhle případě? Sir Malcolm z Locksley měl všechno, co jeho otec postrádal. Zejména něžnou ruku a chování hodné gentlemana. Guy… Snad by ji ani nevinil, že se s ním spustila. Snad ne, kdyby to neznamenalo začátek konce jeho otce. Nebo ten už měl možná dávno předepsaný v osudu, kdo ví. V každém případě, Guyův otec začal pít, což je ještě dost slabý výraz. Chlastal. Od chvíle, kdy vstal, zapíjel žal – nejspíše též po časech minulých – v lahvi vína. Nakonec ho nezabil žádný hrdinský způsob. Prostě sletěl ze schodů a strhl si vaz. Guyovi bylo deset a už si víc než dobře všechno uvědomoval. Zařekl se, že takovej nikdy nebude – pletl se. Stával se horším, ačkoliv tohle byl jen začátek.
Matka na něj oproti tomu měla dobrý vliv, s Malcolmem se po otcově smrti přestala vídat, nejspíš… nejspíš si to vyčítala. Působila tak, se svým pohledem neustále upřeným do prázdna. Otce nenáviděla a milovala zároveň, může být něco horšího? Guy k ní měl blízko – alespoň do té chvíle, než mu kdosi prozradil pravdu, protože v jeho očích její zrada nemohla být horší. Otec ji možná nemiloval, ale byl jí věrný – nejspíš. To ona ho zradila. Další hřebík do pomyslné rakve, když začal utíkat k boji, ke strategii raději než aby trávil čas se svým zbývajícím rodičem. Malcoma nenáviděl. Jeho syna, Robina, též. Oproti tomu přilnul k muži, co se objevil na scéně jakožto posila tehdejšího šerifa – Vaisey. Svým způsobem si rozuměli. A svým způsobem z něj postupně Vaisey udělal to, co je nyní.
Co mu však zkřížilo plány a málem ho zbavilo mladého věrného pejska bylo to, že se Guy zamiloval. Platonicky, hluboce. Marian z Knigsley, dívka jeho snů – nebo alespoň ta, co se jí nejvíce blížila. Snesl by jí modré z nebe, opravdu. Miloval by ji. Jenže ona svou náklonost prokázala jinému – Robinovi. Křivda nemohla být větší a Guy… zahořkl, uzavřel se, ale Marian milovat nepřestal. Nemohl, i kdyby chtěl. Přišla křížová výprava a Richard zmizel ze země. Robin též. Myši mají pré – v tomhle případě následovatelé prince Jana.
Vaisey se chopil moci, Guy se stal jeho pravou rukou… a opět loveckým psem, co pro něj likviduje všechny nepohodlné. Dvořil se Marian, opravdu se snažil. Neúspěšně, ač jeho sok byl pryč – a jeho rodina byla pohaněna. Guyovi připadlo panství Locksley stejně jako jeho lid. Sám však na čas zmizel do Svaté země s jediným cílem – zabít Richarda. Nezpochybňoval to, jednal. Byl to rozkaz, kterému sám věřil. Neuspěl. A když se vrátil, netrvalo dlouho, aby se ukázal zpět i Robin. Locksley zpět nedostal, všude byly jiné poměry, kraji vládl Vaisey a Jan, ne Richard. Jenže Marian? Netuší. Možná… Protože se jeho drahá zdá duchem nepřítomna dost na to, aby se začal obávat toho, co stejně vždycky věděl – že mu jednoduše nestojí ani za jeden krátký pohled, natož opětování citů, které jsou v jeho zamotané osobnosti snad to jediné skutečné.
Dovednosti:
Boj – Kategorie sama pro sebe. Je… nu, je zabiják. Guy je výborný šermíř. Však právě také proto může stát v čele Šerifovi sebranky. Nejvíce mu do ruky padne jeho jedenapůlruční meč, ale vesměs nemá problém ubránit se absolutně čímkoliv – včetně saracénské šavle či obyčejné dlouhé dýky. Mimoto si však navíc rozumí i s kuší a umí vrhat noži. Na druhou stranu, sekyra a podobné těžké, neohrabané zbraně mu do ruky zrovna nesedí. Využívá svou hbitost a rychlost, přičemž třebas dvouruční meč něco takového vyloženě popírá.
Obratnost, rychlost – Jak již bylo řečeno, Guy vyniká zejména v rychlosti a obratnosti. Silný je – asi jak se dá od chlapa jeho výšky čekat, ale všeho s mírou a přece jen, jeho šlachovitá a vysoká postava si víc sedí s rychlostí. To také využívá při boji s blízka – preferuje však meč. Zrovna tak by se klidně mohl stát zlodějem, protože ani v plížení a bezhlesném pohybu na tom není vůbec špatně. Spíš naopak.
Jízda na koni – Zcela přirozeně, jezdit na koni umí – a to velmi dobře.
Vzdělanost – Není hlupák. Ba naopak, je velmi inteligentní, ač mu nahrává do karet, že ho mnozí považují jen za hloupého Šerifova vojáčka. Umí hovořit francouzsky, anglicky a arabsky. Vyzná se v zeměpise, v dějepravě. Bez problému píše, čte – ostatně nic jiného se od něj čekat nedá.
Pletichaření – Pro někoho možná zvláštní u muže, ale u Guye zcela logické. Patři do té nevelké skupinky, co se snaží sesadit krále Richarda a dosadit na trůn Jana. To trochu tho anarchistického a inkrikářského myšlení vyžaduje.
Další neschopnosti a nedostatky – Guy není zrovna zběhlý v léčitelství. Dokáže zaškrtit ránu, ale šít ji… to raději ne. Nemá na to dost opatrné ruce a jeho stehy jsou tak zubaté a vůbec ne pevné. Není schopen téměř žádné empatie – i ta nejsladší před ním může vzlykat a on vůči ní bude chladný a odtažitý. Mezi obecnou neschopnost také patří to, že dosud nebyl sto pochytat zbojníky, co se mu prohání po lese.
Vzhled:
V davu se se svou výškou, kterou od metru devadesáti dělí jen jeden centimetr, ztratí jen stěží. Do karet mu nenahrává ani postava, která se dá nejlépe popsat jako vytáhlá a ramena, přesto však více šlachovitá než svalnatá. Pleť je prakticky pořád stejně světlá, ani Slunce přes léto ji nepoznamená třebas opálením. Vlasy, které se nedají popsat ani jako hnědé, obvykle je nosí střižené na krátko, díky čemuž zaujímají dost neuspořádaný tvar kvalitního vrabčího hnízda, ač se obvykle snaží působit alespoň z části reprezentativně, aby nedělal Vaiseymu ostudu. Přesto se tahle určitá ledabylost projevuje také na tváři, kterou prakticky pořád pokrývá strniště vzhledem k jeho lenosti vzít břitvu a dohladka se oholit. Pomalu se však dostáváme k dominantě celé tváře, totiž očím. Světlým, šedým, s tvrdostí, chladem, ale také pichlavostí a leskem diamatů s tak hlubokým pohledem, že se dostává snad až na dno vaší duše. Někdy v nich jde číst jen těžko, když se zatvrdí jak ocel, jindy v nich naopak jiskří plamínky pobavení a té zvrácené, sadistické hravosti. Tvář se v takové chvíli zbavuje masky povznesené lhostejnosti a na rtech se objevuje úsměv, který se projevuje lehce zvednutými koutky. Že téměř působí, jako by věděl něco víc, než vy – a on ví. Nakonec, on je tu ten, který drží váš osud pevně v rukách – protože za ním stojí celý Nottingham.
Neříká se mu Černý rytíř nadarmo vzhledem k tomu, že nosí prakticky a jen černou. Možná je to fádní, možná je to jednotvárné, on se ale ostatně nesnaží být módní guru. Vystačí si tedy s černými vysokými botami, kalhotami, kabátcem, pod kterým se ukrývá černá košile… A občas i bílá, když na to přijde. Prakticky vždy je ozbrojen jedenapůlručním mečem, co mu visí u boku, stejně jako několika malými dýkami určenými pro vrhání.
Inventář:
Panství Locksley – Přímo od Robina. Koho by to netěšilo? Patří do toho přilehlé pozemky, statky, panský dům, les, však víme…
Zbraně – Není jich málo, ale mezi základní patří jedenapůlruční meč a vrhací dýky. Ten zbytek si sežene dle potřeby.
Kůň – Vraník, bůh ví co za plemeno. Popravdě nemá ani jméno, jednoduše je. Guy není tak sentimentální, aby pojmenovával zvíře.
Brnění – I na to může přijít řada. Není lehké, je však dobré a nejspíš by mu dokázalo zachránit život.

Schopnosti:

•Síla: 35 %
Síla není jeho nelepší stránkou. To spíš využije výhod, co mu přidává rychlost s mrštností dohromady.
•Inteligence: 45 %
Guy je sečtělý, vzdělaný tak, jak nejlépe mohl a umí toho využít, ač není ten typ, co by vyhledával diskuse nad Platónem večer u hořícího krbu. Zrovna tak jakožto rytíř zcela přirozeně vyniká v umění vojenském.
•Výdrž: 40 %
Maratóny by běhat nemohl, ale výdrž má poměrně obstojnou a stačí, aby nebyl po prvních několika minutách boje splavený a udýchaný, že by nemohl pokračovat.
•Rychlost: 40 %
Guy je rychlý – nakonec je to jeho hlavní výhoda v boji. Má rychlé šikovné nohy, což mu značněpomáhá v umění šermířském.
•Mrštnost: 40 %
S mrštností a obratností je to prakticky to samé – jsou ty stránky, které v šermu obvykle využívá. A vlastně nejen v šermu, obecně není zrovna nemehlo.

 

Obrázek: