Jonathan Hawkins - SCHVÁLENO
07. 02. 2017 19:14:32
JMÉNO: Jonathan Hawkins
VĚK : 29 let
RODINA:
matka: Caroline Hawkins – mrtvá
otec: Connor Hawkins – mrtvý
bratr: Sebastian Hawkins – popraven
POVOLÁNÍ/KASTA: Zbojník
POVAHA: Jonathanova povaha je těžko popsatelná. Je trochu nevyzpytatelný, rád se chová zbrkle a riskuje svůj život. Těžko říci, co je toho důvodem, protože v jádru je milým a vstřícným člověkem. To mu ale nezabraňuje v horkokrevnosti, které nabyl až v pozdějších letech a občas kvůli ní moc činí a málo myslí. Je to věčný vtipálek a neustále si někoho dobírá, většinou jde o užití ironie, ale není to pravidlem. Mimo to je to cynik a často užívá sarkasmu, není však tak agresivní, jak v tomto ohledu dokážou někteří být a pečlivě si vybírá, komu co řekne. Málokdy dává najevo smutek a když už, jen před nejbližšími přáteli. Je to snad jediná emoce, kterou u něj prakticky nikdy neuvidíte, přestože uvnitř je plný bolesti. Považuje se za zbabělce, který jen utekl do lesů a právě kvůli tomu uznává Robina, který se dokázal vzbouřit proti šerifovi. Abyste ale nechápali špatně, posedlý jím není.
Jeho někdejší zbabělost je také důvodem, proč je teď odvážný a snaží se hrát si na chrabrého rytíře hájícího zájmy ostatních. O chudé mu sice opravdu jde, ale nebýt několika nepříliš šťastných událostí v jeho životě, jež mu ukázaly, kým by se měl stát, aby dosáhl natolik kýženého zadostiučinění, váhala bych, zda by to byl právě on, kdo se vrhá do akce po hlavě. U přátel je to něco jiného. Je zcela jasné, že své blízké, zejména ty, které miluje, ochraňuje za každou cenu. Váží si jich a dává na ně větší pozor, než na sebe. Pokusíte se ublížit někomu, koho má rád a skoro se už považujte za mrtvého. V takových případech se přestane ovládat a vymlátí z vás duši. Ano, umí se chovat jako zmetek a vlastně to není ani tolik ojedinělé. Většinou bývá slušný, ale život mezi psanci ho naučil a teď není takovým překvapením, když se zachová stejně jako jeho zesnulý bratr, případně ještě hůře. Alespoň už neděvkaří, tedy ne tolik, jako tomu bylo krátce po ztrátě rodiny. Sem tam posbírá nějakou tu odvahu a jde proti lidem, kteří mu leží v žaludku. Umí být zlý, vyhrožovat, trápit, potrestat škodnou, jednoduše dát najevo, jak moc jste si to u něj posrali. Až dost to kontrastuje s okamžiky, kdy se chová jako beránek. Standardně se snaží řešit věci domluvou, ale ne vždy se daří, tak se prostě nezřídka porve.
Není lehko zmanipulovatelný, ale dalo by se říci, že nemá tak zcela vlastní hlavu. Není to tak přesné, protože on se jí spíše bojí mít, než aby se opravdu nedokázal sám rozhodovat. Nedělá však bezmezně všechno, co mu kdo řekne, jen se občas rád nechává ovlivňovat názory druhých, než aby poslechl vlastní mozek a činil podle sebe. Je to tak, protože před lety nabyl dojmu, že vše, co udělá je špatně a mohlo by to mít následky škodící jeho blízkým. A to on nechce. Pro ty, které miluje je schopen udělat snad cokoliv a ukáže to tím, že splní, co na očích vidí.
Celkově je to inteligentní a poctivý člověk s dobrým sociálním cítěním a tak akorát dostačující dávkou empatie. Je upřímný, ale umí vše podat citlivě, pokud chce. Nervy dokáže držet na uzdě, též pokud zrovna chce, potíž je v tom, že on často nechce. Je malá pravděpodobnost, že byste ho dokázali odvrátit od strany, ke které se přiklonil, to však neznamená, že nemůžete zkusit zatahat za pár nitek a trochu s ním hnout, výsledek vám ale nikdo nezaručí.
MINULOST: Jonathan je ukázkový příklad toho, jak dokáže režim, který vládne hrabstvím, zruinovat lidský život. A bohužel tím nejhorším způsobem – zničením ještě několika dalších.
Jako kluk měl krásné dětství, jeho otec byl řezník a matka zuvačka na Nottinghamském hradě, kde se starala o vysoko postavené pány. To ale bylo malému Jonovi víceméně jedno, neboť se mu stejně nejvíce zamlouvaly lumpárny s mladším bratrem Sebastienem, kterého mu rodiče „nadělili“ k čtvrtým narozeninám. Jako starší bratr ho učil všemu, co už uměl, zpočátku to byly jen různé dětské hry, nebo kradení ještě nevystydlých koláčů matce pomalu přímo z ruky; samozřejmě tak dosahovali různými lstmi a samozřejmě na ně Carolina většinou přišla. Hrabství mezitím vzkvétalo, obchody se dařily a vše vypadalo růžově. Správcoval mu tehdy šerif Edward z Knightonu pod rukou krále Richarda a většina lidí byla spokojená. Stejně jako se dařilo hokynářům, kovářům, hrnčířům a jiným, i řeznický krámek vzkvétal, na hácích viselo maso, udírna byla skoro plná a v přilehlém hostinci, který rodině také patřil,
teklo pivo proudem.
Po nějakém čase přišla řada na to, aby syn převzal otcovo řemeslo. Jon nastoupil do učení, ale nešlo to tak, jak si všichni představovali. Ať to mohl být chlapec jakkoliv vyspělý, ať fyzicky nebo psychicky, pořádně zbourat krávu zrovna neuměl, z pohledu na krev se mu dělalo mírně 
mdlo a leč se všichni snažili ještě dlouhou dobu, že se to jednoho dne zlomí a Jonathan se vše naučí, došlo na to, že ironicky zrovna řezníkův syn rukama nejspíš dělat nebude. Jak se později ukázalo, byla to jen otázka času, zda bude umět nebo ne, ale to ještě nikdo netušil. Rozhodli se tedy rodiče, že mu zajistí dobrou budoucnost a zaplatí mu kvalitní vzdělání. Prvotní plán byl, že ze syna bude felčar, ale ouha! Chlapec přeci nesnese krev. Nabízel se tedy třeba ještě advokát. To se všem zamlouvalo a nebyl problém ani s tím, že by se snad neuživil, pro hradní pány může pracovat vždycky. Matka tedy zavedla syna na hrad a tam se učil psát, číst, počítat… studoval politiku a právo, dokonce ho učili i jazyk latinský. Budoucnost vypadala růžové a i otcova přání se nakonec splnila, když jeho řemeslo začal studovat mladší z bratrů. Ten byl úplně jiný, než Jonathan, totiž krev mu nedělala sebemenší problémy, práce mu šla sama od ruky a vepřové se mu líbilo víc, než úřední listiny. I tak stále tvořili nerozlučnou dvojku, která držela při sobě, nehledě na to, že se jejich cesty pomalu rozdělovaly. S nástupem Vaiseyho se ale začala situace v hrabství zhoršovat, což řezníkovu rodinu nutilo začít třít bídu s nouzí. Ze začátku to nebylo tak hrozné, ale ať už to byla číkoli vina, daně se zvyšovaly a ekonomika upadala. Pro lidi, jako oni to bylo destruktivní, neboť právě řezníci byli jedni z řemeslníků, kteří byli závislí na obchodu. Zprvu se skoro vše dalo zvládnout, jen Jonathan ukončil učení, protože na něj již nezbývaly peníze, ale prozatím mohl pomáhat rodině a starat se o hospodu. Jenže mohli si to malovat jak chtěli, situace se bohužel horšila, až jim na statku zbývaly poslední kusy prasat, skotu i skopového a ani lidé k nim nevodili svá zvířata, radši si je z ekonomických důvodů poráželi sami a o služby řeznické kdovíjak velký zájem nebyl. Možná tak v hospůdce zůstávalo po večerech pár zpustošených duší, jimž byla ohřána klobása a natočeno pivo, v němž viděli jedinou spásu svých problémů.
Léta plynula, Jonathan stále pomáhal rodině a s bratrem se vzájemně podporovali, neboť otec začínal být stár a péče o hospodářství i rodinu připadla na ně. Nedlouho na to otec opravdu zemřel. Pro Jonathana to byla smutná skutečnost, ale jeho bratra velice změnila. Je to pochopitelné, trávil s ním mnohem více času, ale ona smrt ho 
poznamenala špatným způsobem. Choval se, jako by si už nevážil života, neměl pro něj cenu. Nikoho neokrádal, ani nezabíjel, ale ukázkově se ani trochu nechoval, často spustil nějakou rvačku a pak se vracel domů pokrytý podlitinami a oděrkami. Ani snad nemusím říkat, že kdykoliv byl s Bastienem starší bratr, neváhal se ho zastat, ať byl, či nebyl v právu, takže v bitce skončili oba. Občas se ale stává, že někteří lidé nemají dost a tak to bylo i se Sebastienem. Začal se pouštět do potyček s hradní stráží a končil v žaláři, odkud se ho jen zázrakem podařilo vysekávat. Ničím jiným nebyl život Hawkinsů nijak zvláštní.
Naneštěstí nakonec právě nejmladší člen rodiny způsobil zkázu, když zaútočil na výběrčího daní. Pustil se i proti jednoznačné přesile a když šlo do tuhého, Jon nevydržel a jal se mu pomoct. To ale neměl dělat, protože bratr byl těžce zraněn a zajat a když už nebylo jiného východiska, muž začal prchat, protože zatčen by ničemu nepomohl. Podařilo se mu utéct do Sherwoodu a tím započal jeho život psance, kterémuž byl odkázán i Bastien, pokud by se dostal z vězení. Nedostal. Pár dní na to, když byl bratrův stav stabilizován, vznesl nad ním šerif rozsudek. Poprava setnutím. S bolestí v očích sledoval Jon tu krvavou smršť, jak za sebou bezvládné tělo bratra nechává poslední stopu. V ten samý den navštívil ještě
svou matku, aby jí dal sbohem, ale to nedokázal. Rozloučil se s ní proto jen dočasně a vrátil se do lesů, kde našel skupinu jemu podobných, jež ho hned přijala pod podmínkou výpomoci. A tak, co se zprvu zdálo nemožné, se najednou stálo skutečností a po pár měsících tréninku se z něj stal zručný bojovník a občasně bohužel i vrah.
Další návštěvu už podnikal v utajení, tak, aby ho jiná živá duše nezahlédla. Caroline už ale nenašel, neudržel se proto a zjišťoval se po sousedech. Ti mu oznámili, že jeho milovaná máma se zabila skokem z hradeb. To ho velice zasáhlo, ani už se nezajímal, zda ho třeba sousedé ve vidině peněz neudají. Vrátil se do Sherwoodu a páchal zločiny, jako by ho už zde nic nedrželo. V tu dobu se staly události, jež změnily život Robinu Hoodovi a tak se dostal do jejich tlupy, jejíž se stal vůdcem a využil jejich schopnosti k lepším věcem, než páchali doteď. Bylo to jako zásah shůry, který znovu ukázal Jonathanovi smysl života bez zločinů. Tedy… alespoň bez zločinů v takové míře, jako doteď. Robinovi se stal velice loajální, pomáhal mu a dá se říci, že je mu dobrým přítelem. Dokonce si našel zalíbení i v kovářce Sarah, která žel jeho city neopětuje.
Po dalších měsících, které uběhly a nic se nezměnilo, pořád doufá v lepší zítřky a udělá pro to, co bude v jeho silách.
DOVEDNOSTI:
- Boj se zbraněmi
- Meč – nejsilnější atribut, co bojů týče. S mečem se umí ohánět dost dobře, však má taky roky tréninku. Na druhou stranu, není k boji vychováván od mala, takže může mít mezery, díky nimž by se mohl stát lehko překonatelným.
- Sekera – se sekerou mu to také jde, ale s meči přeci jen kamarádí víc. Zasadit smrtící ránu, to umí, ale nějaké převratné bojové techniky u něj nečekejte.
- Luk – párkrát střílel, ale luk mu do ruky skoro nesedí. Občas se asi trefí, pokud má zrovna dobré podmínky, ale dobrý lučištník to není a raději bych mu tuto zbraň do ruky nesvěřovala.
- Boj beze zbraní – rvačky po boku bratra ho zocelily, umí se prát dobře a nezřídka je to právě on, kdo dá poslední ránu… Přidává k tomu i fakt, že o místo v tlupě se dříve každý musel poprat.
Po těch letech už složí na zem i těžší kalibry a sic není neporazitelný, protivníkovi dá dost zabrat. Je to asi jeho nejsilnější bojový atribut, protože pěsti on prostě rozdává skoro na denním pořádku. Navíc je zvyklý nezřídka vypadnout proti ozbrojenému bez jediné dýky či jiné zbraně a to už jde o přežití, takže se o to víc snaží. Nácvik takovýchto rvaček byla asi jediná dobrá věc, která z bratrova chování vyplývala, leč ze začátku se tak nezdálo. - Anatomie – syn řezníkův a neumět anatomii? Pff… Brzy zjistil, že lidská stavba těla se od té prasečí zas tolik neliší.
- Gramotnost – měl být právník, takže je dosti sečtělý, má dokonce základy latiny.
- Etiketa – když se během studií pohyboval na hradě, musel se naučit i chovat. To mu částečně vydrželo dodnes, takže je dost slušný, ale pokud je potřeba, umí být bezohledný, což ho naučili ostatní psanci. Zkrátka ‚s kým kdo zachází, s tím také schází‘.
- Akrobacie – chlap jako hora vám nebude schopen udělat dvojité salto, ani během deseti vteřin vyšplhat do korun stromu, ale nějakou tou obratností disponuje a vždy se alespoň snaží následovat kroky ostatních, takže jde tvrdohlavě do každé výzvy. Na druhou stranu, to, co nemá v obratnosti vykompenzuje silou, takže nemá větší problémy se přitáhnout a podobně.
- Jízda na koni – není to zaříkávač, ani závodník, ale na koni jezdí přijatelně. Rozhodně se udrží a to je přeci hlavní ne? Jeho jezdecké schopnosti jsou ucházející a troufá si i na živější koně.
- Znalost práva – tohle asi nepotřebuje komentář. Jestliže se měl stát advokátem, tohle prostě potřeboval. To, že teď mu to prakticky ničemu není je něco jiného. Když je potřeba, kdokoliv si k němu ale může přijít pro radu.
- Léčitelství – nezašije si ani ránu, nenapraví zlomeninu, ani na kocovinu si odvar neudělá, ale zpevnit si naražený kotník, to asi ještě zvládne. No, a po pravdě, občas, když se zraní on, nebo někdo z jeho přátel, trošku začne panikařit, protože se snaží pomoct, ale neví jak.
- Tanec – ne, ten mu nejde… a se zpěvem je na tom ještě hůř. Vlastně všechna umění… pryč od toho.
SCHOPNOSTI:
- Síla: 45%
- Inteligence: 45%
- Výdrž: 35%
- Rychlost: 35%
- Mrštnost: 40%
· VZHLED: Jon má prakticky všechny rysy typického Angličana, přestože severští předci se na něm podepsali také a to zejména na výšce, protože málokdo v této době dosahoval 185 centimetrů (to, že tady v registracích to vypadá jinak, přejdeme). Jeho postava je úměrná kondici, kterou má, ať už tréninkem nebo boji získanou. Není vyloženě „nařachaný“, ale i tak se na něm rýsuje kvalitně vyvinuté svalstvo. Na druhou stranu, pokud zrovna není do půli těla, jen těžko byste mu tipovali jinou, než průměrnou formu, neboť se pod oblečením zdá být docela šlachovitý s jemně vyrýsovanými bicepsy, pravděpodobně získané od manuální práce na poli, leč se sedláky nemá zrovna mnoho společného. Zrovna postava je u něj příklad toho, jak moc zdání někdy klame.
Pravidelně se obléká do prodyšných lněných košil a kůže – od bot až po svršky, případně v zimě kožešin. Moc si nepotrpí na kápě, ale je to pro něj, stejně jako většinu zbojníků, jakási nutnost, takže když opravdu musí, často volí jednoduchou pelerínu, pokud možno z kůže, případně ze sukna. Naopak preferuje, pokud to počasí dovolí, co nejméně oblečení, samozřejmě s ohlédnutím na své okolí, neboť v něm zůstala ještě nějaká ta slušnost.
Nezastaví ho v tom ani fakt, že všude po těle má dost viditelné jizvy. Největší z nich jsou na hřbetu ruky – to když se dostal do potyčky s výběrčími daní, na zádech – spoustu jizev z různých bojů, zejména těch během života s psanci před Robinem, na předloktí – z posledního napadení skupiny lidmi Guye Gisbornea a na zezadu na lýtku – od jednoho z psanců a pod klíční kostí – od dětství, ani neví, od čeho. Drobné jizvy se sem tam objeví i na obličeji, ale ani jedna není dobře viditelná a brzy mizí. Žádné ze zranění ale nebylo natolik vážné, aby mu krom jizev způsobila jiné trvalé následky. Nemá ani žádná mateřská znamínka nebo viditelnější pihy, takže všechny známky po zraněních jsou jako pěst na oko.
Za léta života se naučil našlapovat tiše a klidně, ať už kvůli zámeckým chodbám, nebo tichému plížení se za kořistí, ale naturálně je tomu spíše naopak, protože koordinovat pohyby člověku, který to nikdy nepotřeboval, nejde tak jednoduše. Na nějaké akrobatické kousky také užije spíše někoho jiného, ovšem neznamená to, že se nikdy o nic nepokusil, zkrátka jen mírně zaostává.
Má světle plavé vlasy i vousy, které si nechává vždy minimálně do kratšího plnovousu, protože dohladka oholený vypadá tak o pět let mladší, což nechce, nehledě na to, že během života v lese se vousy upravují jen těžce, stejně jako vlasy, které nosí taktéž krátké, ale občas se akcidentálně stane, že dorostou do větší délky. Má čistě modré oči, které k tomu zbytku prostě tak nějak padnou, nad nimi husté obočí, nijak neobvyklé pro muže. Čelo není nijak vysoké ani vypouklé, nos by na někom působil možná až moc nápadně, ale k němu se hodí. Dolní čelist by možná mohla být příliš hranatá, ale vousy a špičatá brada to skrývají, takže nakonec se obličej zdá docela symetrický.
Nutno říci, že tento mladý muž se velice rád usmívá. Proto na jeho tváři často najdete přitroublý úsměv malého šťastného kluka, který jen stěží odpovídá jeho věku. Pochopitelně to neznamená, že čas od času nelze v jeho očích nalézt bolest a ve výraze vyčíst, jak moc ho něco trápí, ale rád si to nechává pro sebe. Za to stojí i jeho nechápavý výraz, kdy nakloní hlavu do strany a mírně do zpátku a při tom vás nedůvěřivě sleduje. Podobně vtipné je, když se snaží tvářit, že vás ignoruje, ale oba víte, že nechce.
Pokud byste se snad dostali do blízkosti, ucítíte typickou vůni lesa a jehličnanů v nich, což je něco jako jeho kolínská. Kdysi si potrpěl na hygieně, teď, co se dostal k psancům, už tolik ne. To však neznamená, že se týdny nemyje, voda jednou za tři dny je pro něj už ale také přežitek.
· INVENTÁŘ: Moc toho není, jen oblečení, jedenapůlruční meč s jednoduchým jílcem a vyrytým zdobením na čepeli, bojová sekera a ryzák neidentifikovatelného jména, neboť mu pokaždé říká jinak – často vcelku nevybíravě nebo se ho snaží nějak charakterizovat. Občas rád říkává, že mu patří Sherwood, což je častý objekt pošťuchování se s Robinem, nehledě na skutečnost, že to není majetek ani jednoho z nich.
