Robin Hood - SCHVÁLENO

08. 01. 2017 17:43:37

Jméno:

 Robin Hood (dříve Robin z Loksley, hrabě z Huntingtonu a hrdina z Acconu)

Věk:

24 let

Rodina:

-              Matka – lady Marie z Loksley

-              Otec – hrabě Malcolm z Loksley

-              Sourozenci – jeho nevlastním bratrem je muž přezdívaný Černý rytíř- Guy z Gisbornu a jeho sestra Isabella a Archer, který je dítětem Robinova otce a matky Guye a Isabelly - Ghislaine z Gisbornu (neví o něm ani jeden)

Povolání/Kasta:

 Zbojník/Psanec (dříve šlechta – hrabě z Huntingtonu)

Povaha:

 Robin má složitou povahu, přesto se o něm dá tvrdit, že má dobré srdce. Rád pomáhá druhým, především pak chudým lidem. Takže nepočítejte s tím, že by jen stál a díval se, jak druhý trpí. Vždy najde způsob, jak tomu člověku pomoci. Je velice chytrý a bystrý, vzhledem k tomu, že vyrůstal, jako mladý šlechtic, dostalo se mu řádnému vzdělání, které jeho inteligenci jen rozvinulo. Proto má ve většině případů vymyšlený plán a pro jistou ještě minimálně dva záložní. Jeho vlastní život pro něj příliš neznamená, v minutě by jej vyměnil za život, kteréhokoliv z jeho přátel, nějakého obyčejného člověka, krále či Anglii, pro ty on žije.  Mimo jiné to je také tím, že je rád středem pozornosti, a ačkoliv to odmítá, svým způsobem má rád jakýsi druh slávy. Je rád kladným hrdinou. Což je spojené s jeho ctí, ta pro něj znamená opravdu hodně. Tu prostě nedokáže zahodit, raději by zemřel se ctí, než aby utekl před smrtí.

Nikdo není bez chyb, že ano? No řekněme, že Robin Hood je i mírně sobecký, sarkastický a arogantní egoista. On by vám ovšem s úsměvem oznámil, že není pyšný, ale hrdý. Já vím, je to opravdu obrovský rozdíl. Ovšem chápejte, hrdost a čest jdou ruku v ruce a i přese všechnu dobrotu, kterou v sobě Robin z Loksley má, je to stále šlechtic.

Nesmím zapomenout na to, že téměř ze všech okolností mu na tváři hraje pobavený, mírně arogantní úsměv. A pokud tomu tak není a on se tváří vážně, smutně nebo naštvaně, jedná se už opravdu o něco významného, nebo o někoho na kom mu hodně záleží. No, prostě Robin je samá sranda, vtípek a sarkasmus. Ne on si opravdu nemůže odpustit své poznámky, narážky a vtípky v žádné situaci, ať je sebevážnější. Robinovou největší slabinou je jeho horká hlava, je hodně výbušný. Někdy se může zdát, že trpí schizofrenií – rozdvojením osobnosti. V jednu chvíli je jako beránek, usmívá se na vás a snesl by vám modré z nebe a v té druhé ležíte na zemi se šípem v srdci. Jedná prostě bez rozmyslu, takže až po tom, co něco učiní, přemýšlí, jaké to bude mít následky. Stejně tak, jako se v jeho nitru skrývá touha po krvi, ale to už se to všechno naučil ovládat. Naučil se skrývat své emoce pod silnou vrstvou sebekontroly a úsměvem, který je ale stejně tak často upřímný. Proto mu musíte hodně ublížit, naštvat nebo něco podobného, aby se přestal ovládat a jednal bezmyšlenkovitě, aby jste probudili tu temnotu v něm. Ale to neznamená, že ho uvězníte a budete ho mučit, ne jemu se nedostanete pod kůži takto, musíte ublížit jeho blízkým a teprve potom poznáte jeho hněv, žal a krvežíznivost.

To bylo jedním z důvodů, proč přestal Robin zabíjet. Po tom, co válčil ve Svaté zemi se v něm něco zlomilo, změnil se. Kdykoli pak zabil, dolehla k němu všechna vina, viděl tváře všech, které zabil. Zbláznil by se, kdyby ho král neposlal domů a on dál musel brát životy v bitvách. Stále ho ve snech pronásledují všechna ta zvěrstva, která viděl, napáchal i sám zažil, když byl v zajetí. Jeho záchytným bodem a tím pro co dýchá je především dívka, kterou miluje. Ta mu vždy dala sílu jít dál.

Je rád ve společnosti svých věrných přátel, ale někdy nepohrdne samotou. Hodně a často přemýšlí a jeho prokletím je, že si dává téměř vše za vinu. Svými starostmi nikoho nezatěžuje, nikomu se nesvěřuje a trápí se se vším sám, ale problémy a strasti ostatních bere za své a hned je řeší. Ostatním se může zdát, že se ho nic a nikdo nedotkne, že mu je všechno jedno. Nasadí ten svůj úsměv a tváří se, jako by vše byla jen hra, provokuje tím. Jenže v nitru se ho to dotýká a sžírá ho to. Miluje lesy, miluje svou vlast a zbožňuje zvířata. Co nesnáší ještě více nežli krutost k lidem, je krutost vůči zvířatům. Robin totiž zbožňuje psy a koně. Rád jezdí na koních, rád bojuje a střílí z luku.

Dá se říci, že Robin je nezlomný, má silného ducha a je zvyklí na bolest.  Má velké sebevědomí, takže si poměrně dost věří a pokud něco chce, dostane to. Neumí se podřizovat, ale přesto je oddaný svému králi a lidem. Rád provokuje své nepřátele a snaží se ze všeho vyjít jako vítěz. Neustále má snahu na vše hledět s optimismem a podporovat lidi. A koho opravdu nenávidí je sherrif z Nottinghamu, Černý rytíř a princ Jan.  Musím však dodat, že jeho lidé, zbojníci co ho následují, jsou mu bezmezně oddáni. Padli by pro něj, stejně jako on pro ně.

Minulost:

Tento muž se narodil v hrabství Nottinghem, na malém panství ve vesnici Loksley. Je tedy rozeným Angličanem. Ten den byla krutá zima, sněžilo a vítr skučel za okny. Bylo prvního prosince roku 1162. Ten malý klouček se narodil do šlechtické rodiny, manželům, kteří se bezmezně milovali. Osud je ovšem krutý, a tak zasáhl i zde, matka při porodu zemřela a její muž zůstal sám s právě narozeným synkem. Malcolm, ano tak se jmenoval otec syna, kterého později pojmenoval Robin, byl nesmírně laskavým mužem. Dlouho truchlil nad smrtí své ženy, ale brzy jeho rány čas zahojil a on se stal milujícím otcem. Učil svého syna všemu, co bylo potřeba, psaní, čtení, počítání, politice a všem důležitým vědám, které považoval za užitečné. Robinovu zvídavému mozečku neunikly ani informace o umění a otec dohlédl na to, aby se naučil pracovat, jako každý chudý člověk z jejich vesnice. Díky tomu se naučil ovládat kovářské kladivo, orat a sít a především pak zacházet se sekyrou. Přesto všechno musel Robin sám požádat otce o to, aby jej naučil zacházet s mečem, jezdit na koni a především potom střílet z luku. Všechny tyto tři dovednosti se staly Robinovými přednostmi, stále se však měl čemu učit. Lidé z vesnice měli svého pána a jeho syna rádi, protože k nim byli laskavý a pomáhali jim. Otec Robinovi dal vše, co potřeboval – čest, znalosti, soucit, pokoru a lásku. A tak Robin rostl a v poklidu žil, hrál si s ostatními dětmi, mezi něž patřila také malá šlechtična, ve které se vzhlédl. Byla z Knightonu.

Jednoho dne se jeho otec zamiloval do ženy, Francozské šlechtičny žijící ve stejné vesnici - Ghislaine z Gisbornu. Její manžel bojoval kdesi v armádě jeho Veličenstva a už několik let se neozval. Oba, opuštění a bez partnerů v tom druhém našli spřízněnou duši. Ta žena měla malého syna Guye a dceru Isabellu, ale Robinovi se příčilo mít sourozence. Vždycky se se synem ženy svého otce hádal a popichoval, nikdy se na ničem nedohodli. Jenže jeho otec byl šťastný, už ho nevídal smutně sedícího nad portrétem matky a tak se s snažil s novou rodinou vycházet. Štěstí nemívá dlouhého bytí, manžel krásné Ghislaine se navrátil domů. Ta ke svému muži stále cítila povinnost a něco, jako lásku. Vrátila se k němu, on jí však řekl, že je malomocný. I tak byla žena ochotná se o něj postarat a tak se jeho stav snažili tajit. Nemocný muž však viděl, že se jeho žena trápí a tak se rozhodl odejít do lesa, mezi ostatní nemocné lidi. Jeho žena mu tam nosila jídlo, zatím co se dál vídala s Robinovým otcem. Brzy otěhotněla a její muž zjistil, že bez nich nemůže žít, chtěl se vrátit. Vesničané se jeho nemoci báli, vyhnali jej hned, co se objevil ve vesnici, možná by jej i zabili nebýt právě Roberta, který tomu zabránil. Šlechtična porodila Malcolmova syna a pojmenovali jej Archer, jenže to byl nemanželský syn. Po dohodě jej Malcolm odvezl k jiné rodině, kde si ho měl za dva měsíce vzít zpět. V té době už měli být Malcolm a Ghislaine svoji. Nějakým způsobem, snad mu to řekl jeho syn se to nemocný muž dozvěděl. Zhrzený manželčinou nevěrností vtrhl do sídla Loksleyů a zaútočil na Malcolma. Při souboji shodili hořící svícen na závěs a tak vznikl obrovský požár. Nikdo neví co se uvnitř přesně stalo, ale všichni tři uvnitř zemřeli, Robinův otec, i jeho Francouzská milenka se svým manželem. Tehdy se dvanáctiletý Robin stal sirotkem, stejně jako syn a dcera francouzských šlechticů. Ti odešli a Robin je už nikdy neviděl. Byla to hrozná rána pro malého kluka, který byl do té doby trošku rozmazleným floutkem. Robin miloval svého otce, otce který při něm vždy stál a nyní byl dočista sám. A co hůř, stal se majitelem panství a hrabětem, copak malé dítě mohlo zastávat takovou roli?

Oddaný sluha a přítel jeho otce věřil, že ano, ale jeden víše postavený vesničan si myslel opak. Tehdy hodlal Robinovi uzmout jeho majetek a postavení, před všemi ho potopil a prohlásil, že někdo takoví je nemůže ochránit. Ačkoli se muž, který vzal Robina pod své křídlo a věřil mu, snažil Robina povzbudit, malý hoch utekl před vniklým problémem. Zastavil se až na kopci za vesnicí, kde byl hrob jeho otce. Seděl tam a nechal svou vesnici ve spárech chamtivého muže, když v tom si vzpomněl na otcova slova. Vzpomněl si, že ho otec neustále upomínal na to, že osud lidí z vesnice je v jeho rukou, že se nemá bát problémů a utíkat před nimi, stejně jaké nemá zapomínat na to, jak dobře umí s lukem a šípy. Vrátil se tedy do vesnice, po cestě si vzal otcův luk a šípy a postavil se muži, který se už pomalu stěhoval do jeho domu. Natáhl tětivu a zamířil, když se ten bídák opíral o jeho dům. Šíp se zapíchl těsně vedle jeho hlavy. „Jsem Robin z Loksley a tohle je moje panství! Dokážu ochránit každého z vesnice a stejně tak zařídit, aby měli co jíst. Navíc na to nebudu sám.“ Oznámil mladík překvapenému muži a pohlédl na otcova přítele. Od té doby byl Robin pověstný svým lukostřeleckým uměním.  Chopil se svých povinností a dodržel své slovo, postaral se o každého občana z vesnice a dobře spravoval své pozemky. Mladý hrabě se účastnil zasedání rady v Nottinghemu a nadále se dvořil své vyvolené. Čas ubíhal a z Robina se stával muž, který neustále zvyšoval své hodnoty. V hrabství se za chvíli nenašel lepší střelec. Jeho poddaní jej milovali, vzhlíželi k němu a respektovali jej. Všichni byli šťastní.

Mladík se však snad nudil, nebo chtěl jen konat dobro ve větším a odjel ve svých sedmnácti na křížovou výpravu do Svaté země. Pravdou je, že hledal slávu a čest. Naverboval do armády krále Richarda zvaného Lví srdce a odjel bojovat až do Palestiny. S ním odjel i mladík, který mu sloužil a později se stal i jeho nejlepším přítelem. Díky svým dovednostem se Robin dostal do královi osobní gardy. Bojovali proti Saracénům, aby dobili zpět Svatou zemi, ale po dlouhých bojích se král rozhodl vyjednat mír. To by ovšem nesmělo být útoku Saracénů v Acconu, při kterých byl král málem zavražděn ve spánku, nebýt Robina. Ten měl lehké spaní a zachránil svému králi život, sám při tom přišel k vážnému zranění. Za to mu král přidělil zásluhy a stal se jedním z králových nejvěrnějších mužů. Proto jeho přízvisko – hrdina z Acconu. Tehdy Robin ještě toužil po krvi a zabíjení mu nedělalo problémy. Při jedné z bitev však i Robin padl do zajetí a zažil neskutečná muka, jejichž příčinou bylo mučení. Snad se to dá nazvat štěstím, že se mu odtamtud podařilo dostat. Mohl jen děkovat bohu, že anglická armáda obsadila malé město, kde byl Robin uvězněn. Dostali ho odtamtud, jenže dva roky ve vězení člověka poznamenají a tak jej král poslal domů. S ním se vrátil i jeho věrný přítel. Když jejich loď připlouvala k břehům Anglie, Robin se cítil opět sám sebou. Konečně byli doma, po dlouhých šesti letech, kdy neviděli nic jiného nežli krev. To ovšem netušili, jak moc se Anglie změnila. Jak se změnili angličtí lidé. Robin si představoval, že bude žít poklidný život na svém panství, že se ožení a bude mít děti. Myslel si, že si ho výše postavení lidé budou vážit za jeho zásluhy ve Svaté zemi, ale spletl se. Nemohl tušit, že bude muset znovu bojovat, že se ocitne opět uprostřed války. Války, která byla ještě zákeřnější a podlejší, nežli ta, ze které se vrátil.

Po pěti letech se vrací do své rodné vesnice Loksley. Robin, který měl v této vesnici panství, našel svou vesnici v hrozném stavu. Lidé byli hladoví, bez práce a peněz, bez naděje a radosti. Ovšem ta se jim vrátila, když zjistili, že se Robin vrátil domů.

 

Od vesničanů se dozvěděl, že v jeho domě se usídlil muž, jenž byl pravou rukou sherrifa z Nottinghemu, místního tyrana. Ten na sebe nenechal dlouho čekat a přijel do vesnice se zástupem vojáků. Přijel zatknout tři muže, kteří ukradli sherrifovi pytle s moukou. Nikdo se však nepřiznal ani nikoho neudal. Černý rytíř běsnil a chtěl postupně potrestat každého z občanů Loksley. Robin vystoupil z houfu lidí, odkud vše vyslechl. Moc dobře věděl, že jeho lidé hladoví a proto chápal, proč to ti kluci udělali. Představil se muži v černém a požádal ho, aby z jeho panství odjel a opustil jeho dům, který obýval, zatímco Robin válčil ve Svaté zemi. Ten s několika výhružkami odjel, zanechal tak Robina na jeho pozemcích s občany Loksley a Robinovým věrným přítelem. Druhý den ráno se Robin dozvěděl, že černý rytíř zajal tři muže z Loksley. Proto se rozhodl, že odjede do nedalekého Nottinghamu, aby požádal sherrifa o milost pro jeho muže. Ten byl však neoblomný. Zajímal se jen o to, zda Robin dorazí na večerní zábavu, která se konala na počest Robinova návratu. Takové radovánky byly tradicí. Při této hostině se Robin nejen setkal se svou milovanou dívkou, která na něho byla naštvaná, protože odjel do války, ale sherrif ho ještě více zarmoutil. Nakázal mu totiž, že druhý den ráno musí Robin před celým Nottinghemem pronést rozsudek smrti třech chlapců, za které se přišel předešlí den přimluvit. Podle sherrifa měli být pověšeni před zraky všech občanů.

 

Robin odjel tedy zpět do svého domu v Loksley a celou noc nezamhouřil oka. Přemýšlel jak jen zachránit chlapce ze své vesnice aniž by tím ohrozil zároveň svůj život. Nic moc ho však nenapadalo a ráno mu nezbývalo nic jiného, nežli odjet do Nottinghemu. Tam stanul vedle sherrifa na nádvoří Nottinghamského hradu, jemuž na rtech pohrával zlovolný úsměv. Líbilo se mu, že Robin trpí, protože chtěl jeho pozemky pro černého rytíře a stejně jako se mu nelíbilo Robinovo smýšlení a soucit s prostým lidem. Sherrif podal Robinovi pergament s rozsudkem a ten jej hlasitě přečetl, lidé mu začali nadávali do vrahů a sherrif se čím dál tím více smál. Jakmile Robin skončil se svou řečí, vojáci se jali skopnout stoličky na nichž stáli čtyři chlapci, a když se tak stalo, Robin prozřel a zahodil svou klidnou budoucnost. Sebral vojákovi vedle sebe luk a šípy, při čemž promluvil: „Lidé Nottinghamu, souhlasíte s touto nespravedlností? Dokážete se smířit s takto krutým trestem, za čin, za který si ti chlapci zaslouží sotva pár dní v šatlavě? Já tedy rozhodně ne!“ A s tím přestřelil Robin vmžiku všechny provazy, které svíraly chlapcům hrdla. Ti živý padli na podlahu šibenice a jejich blízcí jim pomohli dolů ze šibenice. Strhla se bitka, při které Robinovi zachránila život jeho milovaná dívka. Robin si potom probojoval cestu z Nottinghamu a spolu se svým věrným přítelem a chlapci, kterým zachránil život utekl do Sherrwoodského hvozdu.

 

Tam se střetl s tlupou zbojníků, kterým velel muž obrovských rozměrů. Vojáci se totiž v lese nevyznali a tak je prozatím nechali být. Tak se z Robina z Loksley, hraběte z Huntingtonu a hrdiny z Acconu, stal psanec a později zbojník Robin Hood. Tlupa zbojníků chtěla Robina a jeho přátele zajmout, jenže Robin na velkého velitele vyzrál svou chytrostí a tak jej přemohl. Spřátelili se s nimi a našli u nich útočiště. Stali se tedy také zbojníky, ale netrvalo dlouho a Robin Hood se stal jejich vůdcem. Tak započali jakousi válku proti bohatým Normanům, kteří utlačovali chudé. Tehdy započala boj proti sherrifovi z Nottinghamu a jeho černému rytíři.

 

Dovednosti:

- Střelba z luku - Robin jak je již známo, je neomylným lučištníkem. Je neobyčejně rychlím střelcem. Říká se, že je nejlepší z Nottinghamu. Této dovednosti jej učil otec od malička. Zkušenosti z války, kdy jeden špatný zásah vás mohl stát život, jej naučil téměř nikdy neminout. Přesto, i mistr tesař se někdy utne.

- Šerm - Robin je vynikající šermíř. Nejraději šermuje svou šavlí, avšak ani meč po jeho otci mu není cizí. V šermu je hlavně hbitý, mrštný a rychlí, protože sílou moc nevyniká.

- Boj z blízka - Tak ani tato dovednost mu není cizí, celkem v ní vyniká.

- Jízda na koni - Robin je velice dobrý jezdec, ono hodiny v sedle při válečných taženích a výuka již od dětství dělá svoje. Nejraději jezdí bez sedla.

- Lov - Naučil se poměrně dobře lovit. Zvěř umí vystopovat a pak skolit svým lukem.

- Stopování - Vzhledem k tomu, že žije v lese se naučil i stopovat.

- Šplh a lezení - No ani v tomto není špatný.

- Etiketa - Vzhledem  k tomu, že je šlechticem tuto dovednost ovládá špičkově. Když potřebuje ze zbojníka je rázem gentleman. Ovládá společenské tance a vesnické tance. Umí konverzovat o hloupostech i o politice.

- Politika - Otec jej téměř každý den mučil učením politiky a válečných taktik, a ačkoli to v dětství nenáviděl, dnes je z něj velmi dobrý politik. Plány to je jeho!

- Jazyky - Samozřejmě ovádá angličtinu jak řečí, tak písmem. Nadále jej otec naučil latinu. Rozumí a trošku mluví španělsky a saracénsky. Něco maličko pochytil od otcovi milenky i z francouzštiny.

- Všeobecné vzdělání - Umí psát, číst a počítat. Jeho otec ho učil i přírodním a společenským vědám.

- Ruční práce - Není mu cizí vzít do ruky sekyru, kovářské kladivo nebo pluh. Rád přidá ruku k dílu kdekoli je potřeba. Ovšem není mistrem.

- Bojí se tekoucích vod.

- Neumí vařit.

- Nevyzná se v léčitelství.

- Jeho největším strachem je, že přijde o své blízké, nebo že jej lidé přestanou mít rádi.

- Nikdy se nenaučil střílet z kuše.

 

Schopnosti:

•Síla: 30%
•Inteligence: 45%
•Výdrž: 40%
•Rychlost: 40%
•Mrštnost: 45%

 

Vzhled:

Měří přibližně 183 cm je štíhlý a pyšní se vypracovanými svaly. I přes to své tělo nerad odhaluje, hyzdí mu ho totiž spousta jizev z bojů. Přes celá záda má tři dlouhé jizvy a hruď, břicho a ruce na tom nejsou lépe. Má tmavě hnědé vlasy, které mu okolo hlavy divoce poletují v uličnickém účesu. To hlavně zanechává dojem, že se jedná o nezkušeného mladíka, kterému nemůže být více než dvacet. Barva jeho očí není jednoznačná, někdy jsou více zelené, jindy spíše modré. Na tváři mu roste strniště, které není ani dost krátké, aby se dalo považovat za upravené vousy, ani dost dlouhé k tomu aby se dalo nazvat plnovousem. Nosí bílí nátělník a na tom zelenou mikinu s velkou kápí, která mu zakrývá celý obličej se šněrováním na hrudi. Jeho kožené kalhoty vypadají nově, ovšem zažili toho už také dost. Na nohou nosí vysoké, kožené boty a okolo krku šál. Nikdy nesundává z krku stříbrný řetízek s křížkem a dřevěný přívěsek se znakem zbojníků. Přes tuniku nosívá bundu z kůže. Bez čeho ovšem nedá ani ránu je jeho jezdecký, orientální luk a toulec se šípy. No a nesmím zapomenout na jeho kožený opasek se šavlí.

Inventář:

- Luk a toulec se šípy 

- Šavle 

- Jedenapůlruční meč po otci 

- Černý arabský hřebec, přivezl si ho z Palestiny. Jméno je Sněžný Hrom.

- Věrný pes Athos. 

- Nadále dříve vlastnil panství v Loksley.

 

- Nyní tvrdí, že vlastní Sherwoodský les, ačkoli je to králův majetek.

Obrázek: