Rose - SCHVÁLENO

07. 02. 2017 19:18:45

Jméno:
Rose, přízvisko nepoužívá

Věk:
19 jar

Rodina:
manžel John †
dcera Julie
matka Eleanor †
otec John †
bratr William †

Povolání/Kasta:
občan – farmářka

Povaha:

Rose – dívka, která musela vyspět rychleji než by jí bylo milé. Dala by se přirovnat ke kronice zavinuté do pevné kožené vazby s velkým množstvím pergamenových stránek, které skrývají více než jen pojednání o králích a královnách, hrdinných skutcích udatných rytířů a ctnosti nevinných panen. I když na první pohled v ní možná zahlédnete bojácnou srnu, jež by nejraději přede vším utekla a nikdy se neohlédla, stačil by vám jen jediný pohled do jejích očí a zjistili byste, že taková vůbec není. Má důvod, proč zůstat.

Život se s touhle zrzkou nemazlil, alespoň ne v posledních letech. Pravda, na jednu stranu? Je živá, zdravá, střechu nad hlavou taktéž má, i nějaké to jídlo si umí získat prací a vařením, tudíž nelze o její existenci hovořit jako o promarněné. Kde by však měla být rozvětvená rodina podporující ji při každém kroku, držíce nad ní ochrannou ruku? Tam je pouze pusto a prázdno až na jedno maličké světýlko naděje – Julii, Roseinu čerstvě narozenou dcerku. Jediný záchytný bod, kterého se drží ve vší zoufalosti, neboť pokud se dá nalézt aspoň jeden, ten jediný důvod proč žít? Pak je to ten, kdy chce svou malou holčičku vidět růst, sílit a možná se dočkat i jejích vlastních vdavků tak, jak tomu bylo i u Rose. Leč její pohádkový příběh skončil – manžel zemřel, stavení chátrá…

Je to neuvěřitelně milé děvče, starostlivé až běda a věrná své vesnici a přátelům, že by pro ně udělala cokoliv. Miluje své blízké více než cokoliv, ať už by udělali cokoliv, vždycky by jim odpustila. Jsou přeci její jediná rodina, že? A rodina si je navždy věrná, ať se děje cokoliv. I proto jí starší upozorňují, že jednou na svou laskavost doplatí a skončí podříznutá kdesi na prašné cestě, zatímco její maličká umře hlady. Rose nikdy nesouhlasí – pokud se nalezne alespoň jediný člověk, který potřebuje pomoci, pak by se mu jí mělo dostat. A pokud za to zaplatí životem? Možná to tak má být. Pokud tak Bůh rozhodne, s jeho rozsudkem nic neudělá a může se jen modlit za svou Julii. Je s ní spojená poutem, které nelze zpřetrhat, jen rozseknout cizí rukou, což se již bohužel povedlo a její manžel na to doplatil životem. Bránila by se, kdyby jí někdo chtěl od Julie odtrhnout. Nedala by se, ve své dceři vidí jediný důvod pro vlastní život, na němž jí záleží jen kvůli tomu malému uzlíčku. Sobecké? Možná. Možná trochu, ale po všech těch útrapách? Po té černě vypsané historii v jejím životě? Nechápe, jak se na ni lidi mohou dívat a nesoudit.

Není tvrdohlavá jako mezek, ačkoliv trochu těch sporů a paličatosti v sobě má, většinou si dá říct. Koneckonců je slušně vychovaná, aby byla dobrou ženou a respektovala svého muže a spolu s tím se váže i jistá pokora. Svým způsobem je přeci jen ještě dítě a chybami se učí. Hloupá a naivní? Tak trochu je, to ano, ale snad za to může ten fakt, že je ještě malá holka a někde tam uvnitř má právo na sny. Fantazii má sice malého děvčátka, mozek však dospělé ženy. Ale někdy umí být nerozumná jako malé dítě.

Do opravdového nebezpečí se ještě nikdy nedostala, neměla k tomu příležitost, ale je si jistá, že by nebyla zbabělec a neutekla by. Zůstala by čelit nepříteli a udělala všechno proto, aby vyhrál ten, který si to zaslouží. Přesto si však už stihla vysloužit pokoření a ponížení, neboť se jeden šlechtic v ní vzhlédl a zatoužil mít to, co si tajně nárokoval. Že se jednalo o pomíjivé poblouznění? To byl detail. Pár nocí, po nichž Rose otěhotněla. Pár nocí, které vyvolaly rozkol v manželském souznění s Johnem, jejím mužem. Stále si vyčítá, že se mohla bránit, možná se nechat potrestat nebo zabít, ale pokaždé, když pohlédne na Julii? Vše se vytratí. Mateřské pouto dokáže smazat veškerou bolest, aspoň na okamžik.

Přeskočme pár stránek a dostaňme se do víru příběhu, odhalme opačnou stránku téhle zrzavé vesničanky a rovnou přeskočme k té největší kapitole. Neumí lhát, nikdy by neřekla něco co není pravda přátelů. Lži dělají všechno ještě horší než to ve skutečnosti je a lžou přeci jen hříšníci. Proč by se mělo lhát těm, kteří si zaslouží vědět pravdu? Ještě ústy někoho, kdo věří v něco tak mocného jako je Bůh? Však on by je potrestal, krutě a bolestivě. Ale co kdyby to bylo nutné? Lhát, klít, dělat špatné věci v prospěchu těch dobrých? Trestá se také za pomoc druhým? Tvrdí se, že každá lež je hřích. Ne nikterak velký, ale je. Přihlédnou k tomu ti tam nahoře? Zlobili by se její rodiče hodně? Kéž by existoval někdo, kdo by byl ochotný odpovědět na všechny tyto otázky.

Minulost:

Pár měsíců zpátky protnul křik novorozeněte obyčejné vesnické stavení. Mělo se jednat o důkaz lásky, o plod rodiny, který se však ukázal býti jejich zkázou a důvodem, proč manžel spával na tvrdé lavici a se svou vlastní ženou se odmítal bavit více než bylo nutné. Důvod, proč o několik týdnů později vše skončilo trápením a oplakáváním člověka, kterého mladá žena považovala za nejlepšího přítele a muže, po jehož boku jednoho dne zestárne.

Není důvodem se zabývat historií samotné hlavní protagonistky tohoto příběhu. Rose byla obyčejné děvče z Nettlestonu a stejně jako valná většina, ani ona se nenarodila do zabezpečené rodiny, kde by peněz bylo nazbyt stejně jako jídla. Od mala se snažila pomáhat svým rodičům při práci na poli, učila se vařit a pečovat o dům a jako každá malá holka, i ona přemýšlela nad tím, koho si jednoho dne vezme. Několik chlapců téhle zrzavé dívce nadbíhalo, ale otec je vždy hnal zpátky, že na to má ještě pár let čas než začne uvažovat o ženichovi. Možná i proto, že ji nechtěli ztratit, neboť po Rose, jak pojmenovali svou první dceru, se jim narodilo malý chlapeček, který nepřečkal nadcházející zimu.

V patnácti letech přeci jen došlo na svatbu a malá farmářova dcera si vzala za manžela mladšího statkářovic syna, Johna, který toho ke své vlastní nelibosti mnoho nezdědil, ale mohl se těšit z milé, laskavé ženy a možností se sám vypracovat. Svatba to nebyla nijak velká, však peněz nebylo na rozhazování, daně narůstaly, ale vzpomínky? Ty jim nikdo nemohl sebrat. Roky plynuly, John se s Rose pokoušel založit rodinu, ale dívka nikdy neměla štěstí na otěhotnění, ani po pití jakýchsi zázračných léků, jak porodní bába nazývala nazelenalý odvar, který měl být zaručeným receptem. Nic. Nic až do sedmnáctého jara Roseina života.

Už nějaký čas po ní pokukoval jeden z rytířů šerifa z Nottinghamu, Rose si toho pokoušela nevšímat a častokrát se tak skrývala v domě kdykoliv někdo z nich přijel do Nettlestonu. Přesto sem tam musela do hradu, kde žili lepší felčaři a mastičkáři, od nichž sem tam potřebovala nějaký ten lék pro stárnoucí rodiče. Zde nebyla chráněná manželem ale musela jednat sama za sebe. Mohla být věrná Johnovi jak si přála, ale na slova jednoho z rytířů? Proti nim se nedokázala bránit ani ona. Pohružky o vypálení domu, o nouzi, všechno, čeho se prostý vesničan bojí – spouštěč toho, aby s ním Rose ulehla na lože. Pár schůzek za zády manžela, kdy se vracela domů s očima uplakanýma od bolesti, kterou prožívala, neboť Johnovi nemohla nic říct. Ten však tušil, ale nikdy nevěděl, jakým směrem má uvažovat.

To až tehdy, když Rose vyjevila novinu o svém stavu. „Jsem těhotná.“ Slova, která změnila všechno. Do tohoto dne si pamatuje jeho pohled, prve rozzářený jako u malého dítěte, postupně klesající koutky, dopad tíhy prozření na ramena. Spolu se poslední týdny intimně nestýkali, Rose to nedokázala a John nikdy nenaléhal. Konečně mu došlo, proč chodívala domů tak bojácná a plačtivá. Jenže tohle pochopení bolelo víc a John se od ní odloučil. Raději spal na tvrdé lavici, časně z rána odcházel z domu a vracel se pozdě, když už dávno všichni spali. Začal se zaplétat s pálenkou, s problémy a se zbojníky, k nimž se hlásil. Rose prožívala své těhotenství s problémy, snažila se všemi možnými dostupnými prostředky starat o domácnost i o pole, ale v očekávání toho mnoho nedokázala. O pár měsíců později se narodila Julie, její malá dceruška, rytířův bastard.

Od té doby se John prakticky vůbec nezdržoval v jejich přítomnosti. Snad tomu dopomohl i fakt, že jakožto mladší syn nedotáhl svůj život vůbec daleko, nedokázal ani pořídit Rose potomka sám. Několik týdnů na to zabili Johna při vzpouře, když se snažil pomoci zbojníkům od Robina Hooda. Rose před očima musela sledovat smrt svého manžela, kterého pohřbila s pláčem a modlitbami za jeho duši vedle svých rodičů. Žije sama, jen někdy jí někdo vypomůže s malou Julií, v níž má světlo svého života.

Dovednosti:

Mateřství:
Každá správná matka se musí umět postarat o své dítě. Zda je to dáno do vínku od narození nebo je tato schopnost provázána citem k malému uzlíčku radosti? To se nejspíš nikdy nedoví. Záleží na tom? Ne. Důležité je, aby se její dítě mělo dobře a tudíž je základem se o něj postarat – přebalit malou, nakrmit ji, hrát si s ní, starat se o ni při onemocnění a trápit se horečkou, která může znamenat konec toho krátkého života. Pro někoho povinnost, pro Rose ta největší životní radost.

Starání se o domácnost
Ať už se jedná o úklid, dovednost vaření nebo o cokoliv jiného, Rose to má na háku. Od mala se učí tomu, jak se pere, vaří nebo zametá a tudíž není snad nic, nad čím by lámala rukama a netušila, jak si s dotyčnou situací poradit. Včetně nadojení krávy.

Práce na poli
Zdlouhavé, zmáhavé, záda potom bolí až hrůza. Neustále se sklánět pod tíhou pražícího slunce, otírat si pot z čela a modlit se za dobrou úrodu. Možná je to mužská práce, ale pokud není chlap při ruce a v domě, pak se jedná i o ženský úděl. Jako hlava rodiny se musí Rose o svou dceru postarat a práce na poli k tomu patří, ať už se jí to líbí nebo ne.

Léčitelství
Základní znalost bylinek a úkonů.

Plavání
Jako jedna z mála ve vesnici umí plavat.

Vzhled:

Pokud se vám podaří zachytit tuto osůbku v nějakém davu, pak se nejedná o žádné vítězství, neboť rusé vlasy i vyšší růst dovolil Rose vyčnívat mezi chudinou jak jen to nejlépe jde. Na svou dobu, kde mezi lidmi vládl nižší růst, spadá přinejmenším do nadprůměru a je tak možné, že leckterému muži bude hledět z očí do očí s větší pravděpodobností, než by tomu bylo u jiných dívek. Do správných proporcích opěvovaných vesnickou cháskou má daleko, i když mateřství ji požehnalo ženskými křivkami, přesto se nedá o ní mluvit jako o holce, kterou je za co chytit nebo poplácat. Díky těhotenství získala o něco málo širší boky, které se však jeví stále jako příliš úzké na to, aby v pořádku odnosila další dítě, ačkoliv předtím tvrdili to stejné. Hrudník už též není tak drobný a nevýrazný jako u chlapce, získal na větší přitažlivosti, ale přesto je o něj občas těžké zavadit pohledem, neboť nepřitáhne takovou pozornost jako dekolt lehké děvy. Rose se tak může chlubit vcelku velmi štíhlou figurou, živená špatně není, ačkoliv je pravda, že sem tam do pusy není co dát, neboť dítě má před ní samotnou přednost, to jí jen tak příroda nadělila útlou postavu, na kterou si však samotná majitelka rozhodně nestěžuje. Aspoň jí stačí málo.
Jestliže jste si ji nakonec ulovili nejen očima, ale stojíte před ní a můžete si jí prohlédnout z blízka, první věcí, jež si na ní dozajista všimnete, budou zářivě rusé vlasy kudrnatící se kolem pohledné tváře zbledlé únavou. Pár velkých světle modrých očí jako kdyby na vás nedůvěřivě civěl a prohlížel si vás s jistou mírou ustaranosti, avšak důvěry, kterou si tato bytůstka dokáže vypěstovat snad ke každému. Na rodinu, přátele a vesničany se vždycky její kukadla přímo smějí, čiší láskou, kterou k daným osobám přechovává. Vidíte až téměř skrz ní, lze v ní číst jako v otevřené knize, neboť nedokáže maskovat své pocity. Není to hloupé děvče a má v sobě jakousi jiskru, která je kolikrát vidět v jejím počínání. Co však dokáže zarazit? Výrazné kruhy pod očima od všeho toho nočního vstávání k postýlce malé, dlouhé práce, která vyčerpává i faktu, že se o ně nikdo nepostará a tak všechny starosti padají na hlavu zrzavé Rose. Malý, úhledný pršák má posetý celou řádkou pih, ať už těmi drobnými, těžko spatřitelnými okem, až po tmavší hnědé tečky zasazené jako perličky hluboko ve světlé kůži. Ačkoliv by se občas mohlo zdát, že na jejích rtech uvidíte úsměv málokdy, máte tak částečně pravdu. V poslední době neměla příliš příležitostí se usmívat a pokud, tak jen v přítomnosti své dcery nebo při pomyšlení na ní. Museli byste jí hodně potěšit a rozesmát, abyste si všimli, že její zoubky jsou bílé a vcelku i pravidelné, což je na současnou dobu poměrně zázrak.
Obyčejně ji lze zahlédnout v prostých šatech, častokrát se jedná pouze o košili zešedlou dlouhým užíváním, dlouhou sukni vybledlé barvy ale v některých případech sáhne i po šatech, častokrát v zemitých, přírodních barvách. Už je to dlouho, co její oko potěšila látka sytého, výrazného odstínu. Vše se jeví obnošeným dojmem, často zalátované a vyspravované, což se dost podepsalo na rukách plných mozolů od manuální práce. Do rusých vlasů si obvykle vplétá barevné pentle, neboť trávit hodiny na slunci s vlasy rozpuštěnými je hloupost a tak je u Rose obvyklé, že si je smotá do jakéhosi drdolu přidržovaným pentlí nebo šátkem. Někdy se ale na složitosti vykašle, většinou pokud jde o vesnickou zábavu a tak si prameny splete do tlustého copu přes rameno nebo je nechá volně rozpuštěné.
Pro někoho je tedy na první pohled něžný květ zocelený divokou povahou anglické domoviny. Křehkost v kráse ukrytá, oplývající zdravým selským rozumem, neboť dívka jako ona sotva může nést na ramenou tíhu vzdělání, určeného bohatým šlechtičnám. Pro jiné obyčejné děvče z vesnice. Nic víc, nic míň.

Inventář:
Staré rozpadající se stavení o dvou místnostech a půdě, na níž skladuje seno
Jedna chundelatá kočka, kterou krmí
Jedna postarší jalovice
Malé pole v blízkosti domku

Schopnosti:

Síla
25%

Inteligence
35%

Výdrž
55%

Rychlost
40%

 

Mrštnost
45%

Obrázek: